Knihy/Skautský vůdce/A. Založení a vedení oddílu. Dějiny skautingu.

DĚJINY SKAUTINGU.

Skauting není dílem jediného člověka ani věku.

Je v něm mocný ohlas antiky, žádající souladnou tělovýchovu, jejímž účelem není rekord, ale zdraví a krása výkonu a proto pěstuje hlavně hry a lehkou atletiku pro jejich všestrannost. Středověk odevzdává mu jako vzor postavu pravého rytíře s jeho ušlechtilými názory na čest a povinnost, ochranitele slabých a dvorného k ženě.

Rytíř japonský, samuraj, dává skautingu své heslo „buď připraven“ a povinnost, vykonati denně dobrý skutek.

Ve skautingu ožívají mnohé ušlechtilé snahy Komenského, Rabelaisovy, Rousseauovy, Basedowovy, Pestoalozziho.

Indián, pravé dítě přírody, učí v něm vědě lesa, zálesáctví, otužilosti a hluboké symbolice slova i obřadu. Robinson vyhovuje romantické touze mládeže, ale tvrdou prací dává poznati i její rub. Přináší však největší radost v životě, radost ze zdařilé, třeba primitivní práce. Jules Verne je klasickým vzorem, jak možno romantickým rámcem upoutat mysl mládeže, vyjít vstříc ideálu statečného gentlemanství a při tom vychovávat a poučit.

Američan Thoreau odkazuje skautingu lásku k přírodě a hluboký vliv její na duši člověka. Kipling ve své překrásné „Knize džunglí“ dává promlouvat přírodě k člověku hlasem plným mohutné síly a hluboké moudrosti. Přibývá i těch, kdož zaměnili pušku za fotografický aparát a odhalují nám její netušené krásy.

V myslích některých mužů vzniká myšlénka, vést výchovu mládeže přirozenější cestou, než se dála dosud, vložit do ní více upřímnosti a vztahu k životu a přírodě.

Tak vznikaly první skautské oddíly, jež počal organisovati Američan Ernest Thompson Seton r. 1902 v Kanadě a nazval je „Zálesáčtí Indiáni“. Je to onen skvělý mistr líčení života v přírodě a osudů zvířat, jenž svoje povídky provází výstižnou kresbou. Ve svých spisech i životě cele je proniknut úzkým vztahem k přírodě. Je hlubokým znatelem duše mládeže, kterou učí vědě lesa a uchvacuje vlastnostmi Indiána bělochem ještě nezkaženého. Svůj systém skautingu buduje na zušlechťujícím vlivu přírody, prvcích romantických, poesií a symbolických obřadech. Snad proto tak dobře pochopil „hocha“, že sám měl mládí zkažené bezduchým pobožnůstkářstvím a nudností pouze papírového učení. Touží proto připraviti mládeži život šťastnější než měl sám.

Jinou cestou, ale za stejným cílem šel anglický generál Robert Baden-Powell, který také nebyl pedagogem z povolání. Ve válce burské hájil po 8 měsíců pevnost Mafeking v Již. Africe a přesvědčil se, jak platné služby může vykonati mládež dobře vedená. Neušlo mu ani, že Burům v jejich heroickém boji značně byla na prospěch velká otužilost, získaná životem v přírodě, tělesná zdatnost a bystrost smyslů i dobrovolná kázeň. Ve své službě v Indii i v Africe přesvědčil se nejednou, že rychlé, správné odhadnutí situace a rychlé rozhodnutí je tajemstvím úspěchu.

Po návratu do Anglie, když před tím poznal úsilí Setonovo, začal sám s pokusy o novou výchovu mládeže. R. 1907 vedl první pokusný tábor na ostrově Brownsea. Rok potom vydal svoji knihu „Scouting for Boys“, vystoupil z armády a oddal se cele skautingu, jemuž vybudoval pevnou soustavu a organisaci.

Člověk dneška nemůže žít trvale v lese, založil proto svůj směr na výchově jedince k občanství, dal mu praktický základ, ale ponechal, co romanticky hovoří k duši mládeže a první přivádí do řad skautských. Je mužem velikých zkušeností životních a dobrým psychologem, jak o tom svědčí i druhá jeho kniha: „Na pouti za úspěchem“ kterou zřejmě psal člověk školený životem a tuhou výchovou vlastní. On a Seton objevili „hocha“, před tím to byl jen chlapec, který musel pasivně poslouchat a mlčet, za něhož myslili a jednali dospělí.

Ač generál, vyhnul se ve svém systému všemu, co by mohlo připomínat výchovu vojenskou. Našel rámec pro svoje snahy tak šťastný, že dnes jeho způsob výchovy mládeže, nazvaný skauting, rozšířil se po všech kulturních státech a rozrůstá se v základnu, na níž je možno budovati s bezpečným vědomím, že jdeme cestou dobrou.

Brzy přešel skauting do kolonií britských, Německa (Pfandfinder) a Polska (Harceři), kde však nabývá forem poněkud vojenských, do Belgie a Francie (Les éclaireurs) a pak i do ostat. států.

U nás první o skautské výchově psal, přednášel a ji organisoval prof. Ant. B. Svojsík r. 1911. Poznal ji a pochopil její význam pro národ na svých cestách v cizině, studoval zvlášť skauting anglický, a rozhodl se věnovat svůj život tomuto hnutí, jež nazval junáctvím.

Za základ vzal systém Baden-Powellův a ze Setona přibral, co se do našich poměrů přenésti dalo, ale hleděl již od počátku přizpůsobiti skauting svérázné individualitě naší mládeže, národa, potřeb a krajiny. Vynechal úkony církevní, ale zdůraznil vliv přírody, tělesnou výchovu, práce rukodílné a hodnoty mravní. Tak vznikla r. 1912 jeho kniha „Základy junáctví“, jako dílo samostatné na podkladě Baden-Powellově. Skauting československý našel svého muže od prvních počátků. Je mu dobrým vůdcem dodnes.

Zprvu byl organisován skauting ve spolku „Junák — český Skaut“ založeném v květnu 1914. Po válce 1919 založen Svaz Junáků Skautů RČS., jenž vzrostl na ústřední, celostátní organisaci nepolitickou, jež je representantem našeho skautingu i vůči cizině.

Má nyní 30.000 Skautů a Skautek a přes 1.000 činovníků. Deset tisíc Skautů je každoročně v jeho táborech.

Svaz je členem světové organisace Bratrstva hochů - Skautů, řízené Mezinárodním skautským výkonným výborem o 9 členech.

Sdružuje skoro 3 miliony Skautů a činovníků v 55 státech. — V tom nejsou zahrnuty organisace Skautek, které v některých státech převyšují počet Skautů.

Každý druhý rok scházejí se jejich delegáti k mezinárodním skautským konferencím, jež jsou spojeny každý čtvrtý rok s mezinárodním sjezdem Skautů, t. zv. Jamboree (džemborí).

První bylo v Londýně 1920 a mělo ráz propagace skautingu pro veřejnost. Druhé 1924 v Kodani, kde 7.000 Skautů obstarávalo si vše samo, bez pomoci osob civilních. Největší bylo 1929 v Birkenheadu (u Liverpoolu) — Arrow Park — jež ukázalo skvěle, jak lze skautskými metodami zvládnouti massu 55 tisíc mládeže 43 národů.

Z této veliké soutěže přinesl si Svaz Skautů RČS nejvyšší uznání pro svůj způsob táboření kromě vrcholného uznání světového náčelníka Baden-Powella. Náš typický, svérázný tábor byl předmětem obdivu všech.

Roku 1922 při Jubilejních našich slavnostech byl založen v Praze Svaz slovanských Skautů a Skautek, v roce 1931 konaly se v Praze „Tábory slovanských Skautů“ (Slovanské Jamboree) za účasti 15.000 Skautů.