Knihy/Skautský vůdce/A. Založení a vedení oddílu. Jak vůdce rozumí skautingu.

JAK VŮDCE ROZUMÍ SKAUTINGU.

Skauting je výchova, která se metodicky a prakticky snaží poskytnouti příležitost k rozvoji a úspěchu v životě.

Skauting není ani druh sportu, ani pouhý camping, tramping nebo v přírodě prožívaný week-end a proto si vůdce skauting na některý druh z těchto možností rekreace nezjednoduší.

Chápe skauting jako harmonickou výchovu mládeže prací a hrou, jež podporuje tělesný vývin a zdraví a úměrně pěstí sebeovládání a soběstačnost. Učí lásce k přírodě, praktickým zručnostem a službě pro celek. Buduje základy charakteru, pravého občanství a usměrňuje energii mládí v projev činem kladným a samostatným.

Hlavní váhu neklade na formu, ale na skautského ducha.

Skautský zákon a slib je mu skutečným vodítkem v denním rozhodování i na rozcestích života, zračí se ve všech jeho činech. Chápe život jako velikou hru, k níž Skauting hlásá pravidla gentlemana.

Skautský odznak a odznak vůdce je mu zástavou projevené důvěry, mravní legitimací nejvyšší hodnoty, proto jedná vždy tak, aby je nosil se ctí.

Skautský vůdce ví, že Skauting je typ dokonalé výchovy. Není jednostranný, ale harmonicky slučuje hygienickou tělovýchovu s výchovou mravní.

Necvičí jen svaly, zbystřuje i smysly, zvyšuje praktickou zručnost, schopnosti pozorovací a soudnost. Vede k sebevýchově a zvlášť zdůrazňuje vědomí odpovědnosti, oddanost k národu a státu.

Rozvíjí individualitu hochovu ve zdraví a síle, ve zručnostech a schopnostech, v bratrském soužití s větším celkem.

Skauting je výchovou charakteru. V tom je jeho síla. Nejen zdraví, nejen technickou vyspělost, tu mohou mít i lidé pokřivených duší. Skauting dává na cestu do života idealismus, vědomí odpovědnosti, statečné srdce a nezlomný charakter. I jediný statečný muž ve velkém shromáždění může zabránit křivdě nebo chybě.

Ponechává samosprávě a iniciativě hochů široké pole a navyká je dobrovolné kázni. Tím vychovává republice muže činu, nesobecké, navyklé na svépomoc a překonávání překážek, což při našem všeobecném nedostatku houževnaté vytrvalosti má zvýšený význam.

Skauting rozvíjí takto plně vlohy jednotlivce, je výchovou vysoce individuální, ale usměrňuje ji pro celek.

Vychovává životem, příkladem a vlastní zkušeností. Je vždy positivní. Říká: Skaut je pravdomluvný, je zdvořilý, je ochráncem přírody. Neříká: má být, nesmíš apod. Tím také chce zdůrazniti: Teprve když plníš tyto příkazy, jsi opravdu Skautem.

Je výchovou praktickou, ale produševňuje práci. Nezapomíná výchovy citu pro mravnost a krásu. Nebéře mládeži radost z mládí, naopak staví na jejich zálibách a jejich touhách a přímo jich upotřebuje pro výchovu.

Na zkoušky skautské i odborné dívá se jako na účelné, užitečné usměrňování zvídavosti a pudu mládeže po činnosti. Vidí v nich, prostředek, jak zjistit její nadání, povzbuzovat smysl pro praktičnost a poskytovat příležitost k samostatnému vyjadřování činem a prací.

Ví, že i všechny vnější odznaky sledují výchovný cíl: podnítit chuť získati si v něčem hlubší znalosti. A když hoch dosáhl výsledku, je udělení odznaku ověřením, průkazem způsobilosti. Nabývá tím sebedůvěry, neporoste z něho povaha pasivní, ale člověk s vůlí uplatniti se.

Skauting razil cestu činné škole, jež z něho už leccos přejala, tvoří ji a zůstane jejím přirozeným doplňkem.

O primitivismu ví, že nesmí být přemrštěný, má pouze odnaučit rozmazlenosti a výchovně využít spartánské prostoty v bydlení i stravě na táboře k otužení a soběstačnosti.

Zvlášť je si vědom toho, že není jiného hnutí výchovného, které by tak ušlechtile dovedlo využít nesmírného vlivu přírody na mladou duši, jako to dokázal Skauting.

Ví, že mladé tělo je málo odolné a velmi tvárlivé, proto se varuje jednostranné specialisace a přepínání a klade důraz na všestrannost a slušný průměr. I v tom je Skauting průkopníkem správné tělesné výchovy. Jeho největší zásluhou je, že vyvedl naši mládež ze zaprášených tělocvičen a svlékl do plavek.

Učí pravému vlastenectví, ne slovy, ale činy. Opíráme se o rodnou hroudu a tradici národní, usilujeme, aby národ náš byl z prvních, ale nechceme toho dosáhnouti nenávistí a slepým šovinismem, ale kvalitou a významem práce jednotlivce, aby tak měl pevnou oporu celý národ pro svoje umístění mezi národy druhými. Dovedeme se učit z chyb vlastních i z předností národů jiných, ale dovedeme též posoudit a radovat se z toho, co dokážeme sami.

Nikdo dosud nepostavil naší mládeži ideál hocha tak jasně a přitažlivě nakreslený, nikdo ten ideál tak plasticky nevyjádřil, jako když vytepán byl typ skauta. Kéž by nám podle něho vyrostla alespoň většina naší mládeže. Jak by vypadala budoucnost našeho národa!