Knihy/Skautský vůdce/A. Založení a vedení oddílu. Skauting na venkově.

SKAUTING NA VENKOVĚ.

Skauting není a nesmí zůstati pouze výsadou mládeže městské. Nic neznamená tvrzení, že venkovský hoch má dostatek pohybu na čerstvém vzduchu. Především: Skauting není pouze tělovýchovou, ale stejně cennou i výchovou mravní a pak: statistiky jasně ukazují, že venkov není zdravější než město a v mnohém ohledu jsou zdravotní poměry na vsi horší než ve městě. Tuberkulosa, chřipkové nemoci a dětské řádí na venkově mnohem hůře.

I venkovský hoch patří na tábor. Aby měl svoji dovolenou a dostalo se mu tam občanské a společenské výchovy. Sám tábor by nestačil, je třeba skautského oddílu i na venkově. Už proto, že skauting je systém tak pružný, že se může i těmto zvláštním poměrům lehko přizpůsobiti.

Na vesnicích, kde mládež projde jen jednou nebo dvěma třídami obecné školy, znamená skauting obohacení užitečnými vědomostmi a velké rozšíření duševního obzoru. A jak veliký význam tu budou mít i skautské hry! Kolik a jakých zná dnešní venkovská mládež?

Po denním pobytu ve škole je hoch na venkově často odkázán sám na sebe, rodiče bývají tak zaměstnáni, že se dětem nemohou věnovat. Jen málokde možno mluvit o „rodinné výchově", mnohdy chybí i potřebné znalosti vychovávat.

Co by tu mohl vykonat dobře vedený skautský oddíl, který by podchytil mládež hlavně v neděli, kdy jinak se toulá se staršími výrostky a málokdy od nich pochytí co dobrého. Pak by i oni byli přitaženi do sféry oddílu a měnili by se pod jeho vlivem.

Žádné tělocvičné spolky na to nestačí. Cvičitelé nejsou vůdcové. Vidí své cvičence, vidí-li je všechny vůbec, jen na tu hodinu cvičení, nemají s nimi jinak styku a ne každý cvičitel umí s mládeží jednat.

Že prý není času na venkově na vycházky! V čase polních prací ovšem, ale co neděle, svátky, prázdniny?

Jak se tu může skautsky vychovávaná a vedená mládež uplatnit i ve prospěch obce! Obstarávat udržování a výzdobu míst kolem pomníku a na návsích, být organisovaně i jako samaritáni např. ku pomoci hasičům při požáru, při neštěstích automobilových, pomáhat osobám zestárlým a na sebe odkázaným, pečovat o drobná zvířata, hlavně psy a kočky, starat se o jejich čisté misky, čerstvou vodu, teplý útulek.

Ale i skautský návyk na osobní čistotu a pořádek, na hygienu, spaní musel by se na venkově uplatnit.

A pak onen hluboce etický prvek skautský, láska k přírodě a jejím památkám! Neboť jen tak zůstanou nám v naší bohaté vlasti uchráněny památky přírodní neporušené, když i náš venkov uvědomněle si jich bude všímat a nebude v přírodě vidět jen svoji živitelku.

Pak nebudou ničeny turistické značky a tabulky na silnicích otloukány kameny. Pak nikoho nenapadne sypat hřebíčky na silnici, aby se po ní pneumatiky lépe točily —

A jak mnoho dobrého může způsobiti skautská výchova kamarádstvím hochů, u nichž stírá rozdíly majetkové a z nichž dorostou jednou muži, kteří už se nedají tak proti sobě štvát, ať už politicky nebo nábožensky, neboť prošli výchovou pospolitosti — oddíl, toť obec v malém.

Pro venkov má velký význam i skautský prvek samostatnosti a podnikavosti, ono kurážné „hledání nových cest“, vynalézavost a odvaha pustit se do něčeho nového, jako protiváha typické konservativnosti našeho venkova.

Vidíte, není nic, co by venkov ze skautingu nemohl potřebovat. A kdo má být především vůdcem oddílu na venkově? — Učitel!