Jak skautský tábor vypadat nemá

Vůdce, ročník XIV, číslo 2, listopad 1933

JAK SKAUTSKÝ TÁBOR VYPADAT NEMÁ

Náčelnictvo Svazu věnovalo celou svoji schůzi dne 17. října 1933 prázdninovému táboření oddílů. Mnozí členové Náčelnictva a župani navštívili o letošních prázdninách četné tábory, aby se přesvědčili o stavu táboření. Jejich zkušenostmi doplněn byl referát br. Dr. Cyvína a mně bylo Náčelnictvem uloženo, zpracovati nashromážděný materiál pro Vůdce.

Náčelnictvo konstatovalo, že většina táborů byla bez výtek a poskytovala radostný obraz dobrého provádění zásad skautské výchovy. V některých táborech shledány však byly přes to vážné nedostatky, hlavně hygienické a výchovné a byť to někdy byly zjevy zcela ojedinělé, je nutno je vytknouti, aby se předešlo opakování. Byly pozorovány takovéto zjevy, naprosto neskautské:

Vstup do tábora. Přijde host nebo cizí činovník. Hoši z rozpačitosti ani nepozdraví, nervosně si hrají rukama, přešlapují, dávají přerývané, rozpačité odpovědi. Odpovídají s rukama v kapsách. Ještě trapněji působí takové chování u vedoucího.

Vystoupení celku. Nezvyk okamžitého uposlechnutí skautů na zavolání vůdce. Nikoliv dobrovolná kázeň, ale dobrovolná nekázeň. Zmatek při nastupování do sevřeného útvaru, nedostatek nácviku pochodu v trojstupech. Bezradnost vůdců jednotek při příchodu činovníka (náčelníka, župana apod.), při oficielních příležitostech, jak ho pozdravit, oslovit. Patrně přílišná obava, aby ukázněné vystupování oddílu nevypadalo vojensky. A přece je velmi třeba, aby veřejnost na první pohled viděla nápadný rozdíl mezi spořádaným oddílem skautů a tlupou trampů.

Osoba vůdcova. Úbor vůdce neuspořádaný, dokonce roztrhaný a špinavý. Nedostatek inteligence a důsledky z toho: drsnost, vůdce skautům neimponuje, dovolují si posměšné poznámky. Lajdáctví a jeho důsledek: vůdce nemá autority, neboť není sám vzorem v plnění povinností; právě přísná sebekázeň je nejdůležitější vlastností vůdce. Vůdce si chce dodati důležitosti a mluví před hochy a s hochy nevážně o nařízeních Svazu nebo některého činovníka apod. Není dobře, když je vedoucí blízko stáří skautů (181etý a hoši 15—171etí). Snadno si zadá a nemá pak potřebné autority.

Program činnosti. I na technicky dobře vybavených táborech bývá chudý vinou vůdce. Vůdcem je přece ten, jenž vždy ví, co se má a jak se to má dělat. O sestavování programu se mají však pokusit a na něm se zúčastnit rádcové a skauti. Denní program se často nedodržuje z pohodlnosti vůdce nebo rádců. Odpouštějí se hlídky, ranní cviky. Práce (úklid tábora, dříví apod.) se odbývá. Míčové hry, hl. wolley-ball příliš zatlačují ostatní výcvik skautů, pro který není přece vhodnějšího místa než tábor.

Organisace práce. Špatné rozdělení práce tím, že se nezavedla družinová soustava. Družiny jsou vůbec na táboře závodivé celky, které se snaží podati nejlepší výkon ve všem. Ovšem dlužno dbát, aby závodivost nebyla na úkor skautské družnosti v táboře. Nepochopení úkolu vůdce: vůdce krájí zelí a hoši kopou míč. Vůdce se musí opírat o rádce a podporovat jejich autoritu. Jednat má pokud jen možno jejich prostřednictvím, rádce zodpovídá za družinu. Vůdce nesmí trpět ulejváctví ani jejich, ani skautů, hlavně však ne svoje.

Hygiena tábora. Nevalná čistota v okolí tábora. Povalují se papíry, sláma, štěpiny dříví, plechovky, pecky z ovoce. Nedělá se, nebo jen ledabyle, denní úklid tábora a stanů. Hned první den táboření potřeba je vykopati latrinu. V noci se na ni nechodí. Nezasypává se pravidelně hlínou. Do rybníka na koupání se chodí bahnem, místo aby se položilo prkno.

Nejhorší věcí je zanedbávání malých poranění. Z toho jsou vředy a infekce, jež se pak šíří v celém táboře. Nedovolit koupati se s otevřeným poraněním. Z toho jsou staphylococové infekce, lyšeje a vředivost. Nechce-li si hoch dáti něco udělat, např. desinfikovat ránu, ošetřit apod., nedbati toho a udělat, co je nutné, nebo pohrozit okamžitým odesláním domů.

Trpí se špinavé ruce i při jídle, špinavé nohy ke spánku na noc. Je třeba dobře se postarat o náležitě vybavenou příruční lékárnu. Ještě jedna osoba kromě vůdce, musí být dobře znalá hygieny, první pomoci a ošetření ran. Je málo odbor. zkoušek z první pomoci. Onemocní-li kdo anginou či jinak, hned isolovat ve zvláštním stanu, oddělit i jeho příbor, prádlo apod. Vědět o nejbližších lékařích a včas je volat.

Při tomto bodě konstatovalo Náčelnictvo, že technická výstavba tábora (stanů) je skoro vždy velmi dobrá. Že za dvacet let praxe na mnoha stech táborech ještě nikdy se nepřihodil vážný úraz, jenž by vedl k zmrzačení a nikdy se nevyskytla epidemie. Celkový zdravotní stav na našich táborech je tudíž opravdu velmi dobrý.

Vaření a kuchyně. Hoši si nepostaví větší ohniště nebo kamna a vaří příliš primitivně. Je nutné, aby vůdce znal techniku stavby ohnišť a kamen a uměl vařit. Vůdce však na táboře nemá sám vařit. V každé družině musí být nejméně jeden skaut, dobrý kuchař. Trpí se umouněnost, špinavost nádobí a kuchyně, válení nádobí po zemi. Nedodržuje se doba oběda. Nesmí být až ve tři nebo ještě později, ale nejpozději v ½ 2. Jídla musí být dosti, chleba a příkrmu neomezeně, avšak vydávati jen do určité doby (ne ještě hodinu před hlavním jídlem). Osvědčuje se jísti pohromadě v kruhu nebo u stolů.

Maminky v táboře nesmějí vařit (výjimka u Vlčat), jen výjimkou (v neděli) a ještě jen dohlížet, vést a radit, ne vše samy pracovat. Je třeba zavésti odevzdávání kuchyně rádci nastupujících kuchařů bezvadně uklizené, pokud možno ještě za denního světla.

Podporovati závodivost v tom, které družině se lépe podaří něco uvařiti, nebo která se stejnými prostředky udělá oběd nejlepší. Potraviny i jídlo hotové, jež s sebou rodiče při návštěvě přinesou, nechť jsou vždy odevzdány vůdci, který je rozdělí mezi všechny účastníky popř. použije pro celý tábor.

Písně, četba, chování skautů. Málokterý oddíl zpívá dobře sk. hymnu „Junáci, vzhůru!“ Je ovšem trochu těžká, ale při dobré vůli půjde i to. Horší je, kde se skauti spokojují jen písničkou „Stály báby u vesnice“, jež je nyní zpívána i trampy s přeměněným hrubým textem. A přece máme krásné a vhodné skautské písně Pospíšil-Naumanovy, jež bohužel jsou v oddílech málo známy. Na pěkný zpěv v táborech je třeba klásti největší důraz.

Hojně se čte na táborech May a Verne, upozorněte však i na Setona, Kipplinga, Curwooda, Londona aj. Mějte je vždy v táboře. Vybízejte skauty, aby se sami pokoušeli o skautské povídky s náměty z táboření, výletů a kluboven.

Demokracie, toť diskuse, ale ne drzost a odmlouvání. Přímo odporně působila též zpráva, že se vyskytly i případy sprostoty hovoru, nadávky, hádky a klevetění na táboře. Je téměř neuvěřitelno, že se něco takového mohlo na skautském táboře vyskytnouti a byla samozřejmá přísná důtka zpravodajova vedoucím, kteří tomu nepředešli. Nemůže být na táboře zjevu ošklivějšího, než je nadávka nebo sprosté slovo. A není to tábor skautů, byť byl technicky velmi dokonalý, může-li na něm takové slovo padnouti bez velmi přísných důsledků. Hned při prvém případě zahroziti radikálně. Se vší rozhodností zameziti i vysmívání a hrubé „žerty“, dávati „hobly“, pasáky ve vodě apod. Tyto výtky netýkají se ovšem vtipných, neurážlivých skautských přezdívek, které přišly do zvyku v každém táboře.

Skautská symbolika. Udělovat slavnostně u táborového ohně skautská jména, podporovat užívání osobních totemů. Vyzdvihnouti posvátnost táborového ohně. Do jeho kruhu a popela se nevkročí, neházejí se do něho pecky, papírky, slupky z burských oříšků! Vyzdvihnouti vážnost a krásný, hluboký význam skautské symboliky, hoši ji mají rádi. Někde však nerozumný vůdce ji zesměšňuje. Na podsadách se začínají objevovat neblahé vlivy trampského „humoru“ a hrubosti malbou i slovem. Svědčí to o chudosti nápadů hochů i vůdce a velkém nevkusu. A přece není nic bohatšího na krásné náměty, než je právě skauting.

Náčelnictvo očekává, že se všichni bratři vůdcové a zpravodajové přičiní o nápravu těchto zjevů a bude ji hledět zajistit ještě těmito opatřeními, jež buď zavádí nově, nebo důrazně připomíná:

Náčelnictvo konstatuje, že máme dobrá ustanovení, podrobný návod k vedení táborů ve vůdcovských příručkách, že se však od některých vedoucích nedodržují, nebo přímo přestupují s neomluvitelnou lhostejností.

Každý tábor musí býti hlášen okr. zpravodaji a ten hromadně hlásí županovi. Je-li tábor na území cizího zpravodaje, tedy i jemu přímo oddílem.

Okr. zpravodaj je povinen navštíviti a provésti svědomitou kontrolu všech táborů ve své oblasti. Kde tak nemůže učiniti osobně, požádá a pověří vhodnou osobu, např. člena Místního sdružení, místního lékaře, učitele apod. o provedení kontroly a naznačí mu, co má prohlédnouti a o čem s vedoucím promluviti.

Náčelnictvo připomíná, že každý tábor musí býti hlášen jeho vůdcem na příslušné četnické stanici a u starosty příslušné katastrální obce.

Náčelnictvo vydá normy, co může každý zpravodaj při kontrole kteréhokoliv tábora vyžadovati, i když nepatří jeho okresu. Kromě toho přikazuje županům, že je jejich povinností po osobní kontrole zrušit tábor, který nevyhovuje a kde nelze nápravu zjednati.

Osoby, jež nejsou registrovány v řadách skautských (rodiče, přátelé skautingu), smějí se zúčastniti tábora jen s výslovným svolením okr. zpravodaje, o něž nutno vůdcem tábora zvlášť písemně žádat a uvést záruky, že výchovná činnost táborová tím nebude rušena.

V časopisu Vůdce je třeba soustavně uveřejňovati instruktorské referáty z Lesních škol Svazu, aby mohly být prakticky využity všemi vůdci. Je toho třeba i proto, že se v L. šk. musí dosud příliš mnoho psát a kreslit.

Vůdcem tábora musí být člověk inteligentní, ovšem nemáme tu na mysli jen inteligenci knižní nebo školní. Věcné požadavky se dají lehce obsáhnouti, avšak vlastní vedení a vývoj povah, t. j. výchova, je mnohem těžší a důležitější. Vyžaduje nejenom metodickou přípravu programu činnosti, nýbrž i řešení situací psychologických, jež vyžadují správný postřeh, takt a individuelni řešení. A to nejenom v jednání s mládeží, ale i v jednání s rodiči a obecenstvem v okolí. Jím se může skautingu v místě mnoho prospět, nebo i přes dobrou vnitřní práci v oddíle, mnoho uškodit.

Je potřeba, aby nový vedoucí tábora dříve aspoň jednou tábořil se zkušeným vůdcem, jako jeho zástupce a pak teprve směl samostatně vésti tábor při povinné kontrole zpravodajově. Mnoho pomohou i praktické vůdcovské kursy v táboře nejzkušenějšího vůdce župy (jakési župní Lesní školy), s menším počtem účastníků (5—10), budoucích to vůdců tábora. Ideálem a normou zůstanou pro nás tábory oddílové, v nichž třicet účastníků je již maximum, aby zachována byla intimita a kouzlo našich skautských vesniček, dobrých kamarádů s dobrým vůdcem. Tábory větší povolujeme jen z naprosté nutnosti.