Švehlovi junáci.

Švehlovi junáci.

Ještě před prázdninami oznámilo Náčelnictvo Svazu skautů zvláštním oběžníkem všem zpravodajům, že přijalo za autonomního člena Svaz Švehlových junáků skautů a že je na dobré cestě jednání i s jinými organisacemi skautskými, jež dosud stály mimo Svaz, aby s nimi v této vážné době byla navázána spolupráce. Pokud skautů venkova se týče, věc není nikterak nová. Přečtěte si Zprávu o Val. sjezdu z února 1934 nebo články ve Vůdci roč. XII. a XIV.

Píši tyto řádky, aby naši činovníci a starší skauti byli blíže informováni, než bylo stručně v oběžníku.

Je jistě úspěchem skautingu, rozhodla-li se naše největší státotvorná strana, že zavede právě skauting jako instituci, která by výchovně vedla mládež na venkově hl. od 11—17 roků a při tom jí dala brannou výchovu, již odborníci uznávají za nejlépe vyhovující. Mohla tak učinit, aniž se Svazu vůbec ptala, tak jako jiné strany založily skautské oddíly, jež však stály proti Svazu. Republikánská strana naopak volila cestu spolupráce a jakmile po poradě s odborníky přikročila k činu, požádala br. náčelníka a br. starostu o přispění, komu má být tento odpovědný úkol svěřen. Když jsem byl pak k tomu vyzván, bylo samozřejmou naší podmínkou, že má práce ve Svazu skautů nebude tím nijak rušena, že Svaz Švehlových junáků bude členem Svazu skautů a že mládeže, v těchto oddílech organisované, nesmí býti používáno k politické agitaci. Když pak republikánská strana prohlásila, že plně s tím souhlasí a že si naopak přeje, aby skautská výchova byla vhodně upravena a organisována pro mládež venkovskou, bez jakéhokoliv ovlivňování Svazu skautů, přijal jsem tento úkol, který znamená velkou, odpovědnou práci a starosti. Přijal jsem proto, že jsem z hloubi duše přesvědčen, že je osudovou nutností pro naši republiku, aby výchova skautská připravila alespoň většinu její mládeže a že jsme povinni učinit vše, co je v našich silách, aby její rozšíření proniklo právě i na venkov.

Skauting na venkově potřebuje po stránce praktické poněkud jinou náplň a má jiné podmínky organisační, než skauting pro mládež městskou. A skauting je dosud jen ve městech. Ve venkovských obcích je pole působnosti dosud zcela volné.

Formy spolupráce budou vypracovány příslušnými činiteli obou Svazů.

V organisování a vedení skautingu na venkově je třeba změn, jež vyplývají z daných okolností a jež vyžadují jiné metody pracovní, přizpůsobenou náplň a samostatné vedení, zapadající do poměrů na venkově, aby se podchytily možnosti spolupráce s ostatními kulturními institucemi venkova.

Změny vyplývají již z rozdílnosti vývoje a mentality mládeže městské a venkovské, v různosti prostředí, jež ji obklopuje a z různosti zájmů. Je tu otázka času na schůzky a vycházky, různost v možnosti táboření a v neposlední řadě stránka finanční.

Skautská výchova na venkově bude v první řadě pomáhat rodičům, neboť venkovští rodiče při své těžké a vysilující každodenní práci nemají většinou času zabývat se promyšlenou výchovou svých dětí. Každá vesnice potřebuje pro řadu oborů schopné, pokrokové vůdce se širokým rozhledem. Na to musí být zvlášť pamatováno při zpracování stupňů skautské vyspělosti. Zdravotní poměry jsou v mnohém na venkově horší, než ve městě. Proto hygiena osobní, hygiena bydlení a spaní a snaha, i v jednoduchém prostředí a malými prostředky zpříjemniti si svoje bydlení a okolí, musí být v těchto požadavcích zvláště vyzvednuta. Větší důraz bude položen i na praktické znalosti a zručnosti, na základy technologie hospodářských surovin, na zacházení s motory, na chov drobného zvířectva, zelinářství a ovocnictví, na znalost použití léčivých rostlin, na výcvik v záchranných pracích při živelních pohromách a na spolupráci s hasičstvem, CPO a Selskými jízdami.

Švehlovi junáci ujmou se přírodního ochranářství, péče o zpěvné ptactvo, účelného zužitkování dosud planě ležících ploch. Budou se starat o čistotu a úpravnost své obce, o přírodní a historické drobnější památky a o zpříjemnění pobytu na venkově.

Skautská výchova přinese i venkovské mládeži nejlepší náplň výchovy k brannosti. Ovšem jiné možnosti časové a ohled na hospodářské práce budou vyžadovat vhodné úpravy, jež bude jiná, než ve městech.

To vše vyžaduje speciální přípravy vůdců venkovských oddílů, využití všech možností zavedeného tisku a kulturních institucí venkova a tudíž i samostatnou síť organisační, jež by tyto úkoly prováděla na základně, metodou i náplní přizpůsobené potřebám venkova.

Co může zůstat společného, zůstane. Bude to především slib, zákon, odznak i kroj, v němž klobouky budou nosit jen činovníci, kdežto skauti lodičky. I časopis Junák bude společný.

Kancelář Svazu Švehlových junáků je již vybudována a je v domě Zemědělské osvěty, Praha-Vinohrady, Slezská 7. Telefon čís. 55781.

Skautingu se tu otevírá nové velké pole možností a úspěchu pro dobro naší mládeže. Nejde o politický skauting. Nechceme a nebudeme jej budovat. Jde o zájem státu, státu především! To je třeba, aby si uvědomili bratři činovníci a pronikání skautingu na venkov podporovali všemi silami, kde jen budou moci, jak bylo přáním bratra náčelníka. Když mně v této věci radil, kterých hodnot skautské výchovy nejlépe prakticky využít, netušil ovšem, jak hrozný mrak se blíží a jak těžkou zkouškou projde náš národ... Tím více nás jeho odkaz zavazuje.