Sokolstvo a skauting

Sokolstvo a skauting.

Zájem o skauting, tuto dokonalou výchovu mládeže, je stále větší, a proto rád vyhovuji přání bratří, abych o něm napsal krátkou informaci do tohoto listu.

Nebudu rozvádět program skautingu a hovořit o jednotlivých jeho statích; účelem těchto řádek bude jen naznačit, v čem náš cíl se sokolským je společný, v čem však my jdeme dále a které jsou to ty nové prvky, jež skauting do výchovy mládeže přinesl.

Nutno si nejprve uvědomit podstatný rozdíl obou institucí, plynoucí z jejich určení: Sokolstvo je výchovou dospělých, skauting je výchovou mládeže.

Sokolstvo, zvláště v poslední době cítí dobře, že své mládeži nedává ještě to, co jí patří a co jí dáváme my. A proto Sokolstvo se rozhodlo zavést skauting, který je výchovou všestrannou a přináší zcela nové, mládež přímo si podmaňující methody.

Máme dosti společného: Tak cvičení tělesná, na nářadí i prostná, v nichž je Sokolstvo mistrem. My však zvláště holdujeme lehké athletice, tělu nejpotřebnější. Cílem je nám tu: dobrý výkon a všestrannost, na níž klademe zvláštní váhu.

Společným zářivým bodem je nám i vroucí láska k vlasti a hluboké uvědomění národní, činy podepřené.

Společnou je též snaha po mravním zdokonalení a vytvoření pevných charakterů, dobrých občanů, k čemuž my nové cesty otvíráme, pro mládež nejvhodnější.

A které jsou nyní ty nové prvky, jež dodávají výchově skautské tak význačný ráz a tvoří z ní systém dnes nejdokonalejší, takřka nové náboženství mládeže? Pokusím se shrnout je do pěti nejdůležitějších znaků.

My využíváme romantičnosti mládeže. Nebojíme se jí, ano, ona stává se naším nejlepším prostředkem výchovným, bezpečnou cestou k získání vlastností, na něž skauti jsou hrdi a jež zovou krátce: soběstačnost.

Je nesmírně romantické žít měsíc v lese, postavit si útulné stany, obědvat na kořenech smrků, prožívat kouzlo táborového ohně a zažít krásy noční procházky lesem, ale — ten tábor nevznikne zázrakem, je potřebí dříve kus tvrdé práce, než je postaven, a práce solidní, jež nejde jen ledabylo odbýt, a na noční vycházku do lesa je potřebí — nebát se. Nuže, co tu již získáváme dobrého takto použitým sklonem k romantičnosti, u vší mládeže velmi mocně vyvinutým.

Každý mladý hoch touží být Robinsonem — dobrá, splňme mu toto horoucí přání: projde nejlepší školou práce a vytrvalosti. Je též velmi romantické a zvláštní, zdravit se navzájem pozdravem, jehož jiní neznají — ale ty tři vztyčené prsty připomínají při každém pozdravu skautovi jeho trojí slib a palec přes malíček přehnutý znamená: Silný chrání slabšího!

A všem moralistům a suchým kazatelům, kteří se děsí této romantičnosti povím, že co se jim nikdy nepodaří: naučit mládež ušlechtilé radosti ze života, nadchnout ji a udělat z ní užitečnou složku národa, to se mně podaří nejlépe právě v prostředí hodně romantickém, v táborech a u těch romantických táborových ohňů, neboť tam hovoří k hochově srdci nejenom myšlénky moje, ale i všechna příroda, a co nejdůležitějšího: ten hoch necítí ruku na svém rameně, on neví, že je veden. A jsme-li již jednou v táboře, nuže nejužší styk s přírodou považuji za další, nesmírně důležitou a vlastně nejdůležitější složku naší výchovy, již Sokolstvu přinášíme. Je potřebí dokazovat, že mnohý dnešní člověk je pro přírodu hluchý a slepý a že travnatý palouk, sluncem prozářené vřesoviště dýchající vůní mladého smrčí nesnese srovnání se zaprášenou tělocvičnou?

Skaut svléká se do plavek a vystavuje své tělo slunci, vzduchu, vodě; to jinak pak koluje krev a hruď se rozpíná, vždyť — jak by se tam jinak mohla vejít všechna ta radost, že slunéčko pěkně svítí, že je ho možno chytat rukama a volat: Hoši, já už jsem opálen jako Indián!

Po stránce morální: Kde jinde tolik krásy sneseno, tolik příležitostí k chápání nejzákladnějších zákonů přírodních? V přírodě hoch poznává život, jeho vznik, podmínky růstu, jeho škůdce, dobu zrání, příčiny a výsledek, zhoubu a smrt i vítězné překonávání překážek. Příroda je nejlepší učitelkou.

A co říci o stopování zvířat, o bezprostředním poznávání jejich zvyků, celého života plného zápasu o bytí a nebytí, o znalosti rostlin a jejich něžné krásy, o znalosti složení půdy a obrazech dávných dob ze života naší země, o výkladech astronomických v noci na pokraji šumivého lesa, nejlepšího přítele mládí — nedivte se, že skauti mají horoucně přírodu rádi a že za vůdcem, který je k tomuto vede, šli by třeba do ohně.

Jmen a podob zvířat i rostlin používají pak skauti jako jmen a znaků svých družin i jednotlivých skautů. Učí se dobrým jejich vlastnostem a hledí je napodobit, stávajíce se tak nejlepšími přáteli přírody.

A prakticky: Učíme skauty dobře se vyznati v přírodě, býti v ní doma, odhadovat správně vzdálenosti, počet, orientovat se, jak to vůbec jen jde, neboť skaut i když zbloudí, ví jak se chovat a neztratí nikdy a nikde hlavu.

Příroda nutí nás též k primitivismu, kdykoliv v ní co potřebujeme pro sebe i jiné. A to je důležité pro hocha, aby se naučil i jednoduchými prostředky vtipně docílit věcí dobrých a užitečných. Jsmeť moderními Robinsony a skauting je výchova prací.

Důležitým znakem skautingu je též do krajnosti jdoucí individuálnost výchovy každého skauta. Proto jsou naši hoši rozděleni do družin, jež mají nejvýše po 9 členech a desátý je rádce: starší, zkušený skaut vhodných vlastností k vedení svých druhů. Rádce musí proniknout do duše každého ze svých hochů a s každým jednat zvlášť dle jejich individuality. A tato právě okolnost je nesmírné ceny ve skautingu. 3—4 družiny skládají pak oddíl — velkou rodinu s vůdcem, v níž se hoši naučí pravé bratrskosti — a to je druhý důležitý moment tohoto seskupení.

Ale je jich ještě více. My klademe důraz na to, aby mládež měla co největší samosprávu ve svých družinách a oddíle. Neboť my tím posilujeme její sebevědomí a svádíme vrozenou chtivost po činnosti a napodobení starších na užitečné pole, zároveň ale dáváme jí pocítiti i tíhu zodpovědnosti a vedeme ji tak k samostatnosti, sebevýchově, smyslu pro celek a řádnému konání povinností. A tu již jsme u čtvrtého znaku method skautských, jež bych shrnul pod názvem úzké navázání na praktický život. Už to naše heslo „Buď připraven“ k tomu směřuje a dochází výrazu v znalosti první pomoci, v plnění alespoň jednoho dobrého skutku denně, ve vypěstěné odhodlanosti a přání býti všady užitečným, pomáhati, kde toho třeba, ať už je to podnik humánní, národní, kulturní a nebo jednotlivec. Skauting to je, který nám teprve ukázal, že i mládež — ta dosud od dospělých přehlížená mládež — je též platnou a užitečnou složkou svého národa, jen když se k tomu vhodně vede.

A ona všestrannost skautská jeví se i v požadavcích zkoušek, jimž své skauty podrobujeme, abychom na užitečném poli vyšli jejich ctižádosti vstříc. Připomínám hned, že se nebojíme dávat mládeži odznaky za odborné znalosti nebo vynikající, hrdinné činy, jsouť tyto odznaky v rukou skautských dobrými činiteli.

Uvedu nejprve slib a zkoušky vlčat (hochů od 8—11 let).

Z těch už, bratři a sestry uvidíte, jaký to vlastně duch vane ze skautingu a že ještě ani zdaleka není skautingem: vzít baťoch a hůl, jít na výlet, postavit si v lese stan, uvařit si na polním ohni a vyspat se v přírodě. To je jen docela malá část programu skautského (táboření), neboť skauting vypadá takto:

Slib vlčat 1). Slibuji činiti, jak nejlépe dovedu:

1. abych byl dobrým synem své vlasti a poslušným vlčkem zákonů smečky,
2. abych prokázal každý den někomu něco dobrého.

1) Pro dívky - šotky a skautky je ovšem vše dívkám přiměřeně upraveno. O dívčím skautingu najdou interessenti bližší informace a pokyny ve "Vůdci", orgánu Svazu skautů R. Č. S.

Zákon smečky zní:

Vlče podrobuje se vždy starému vlku, vlče nepodrobuje se nikdy sobě.

Aby vlče dosáhlo první hvězdy, musí:

Znáti národní vlajku a umět ji vyvěšovat, dovésti uvázat 4 různé uzle, metati kozelce, zacvičit jednoduchou sestavu z prostných, házeti míčem pravou i levou rukou, předvést 2 skautská tělesná cvičení a znát jejich význam, věděti, proč dýchati nosem, míti čisté ruce, zuby a nehty.

Vlče se dvěma hvězdami. Musí dokázat, že zná Morseovou abecedu, 8 bodů kompasu, umí zazpívat obě hymny československé, zhotovit model čehokoli ze dřeva, hlíny, lepenky, umí vyčistit pár bot, rozdělat oheň, složit pěkně šaty, doběhnouti se zprávou nejméně o 15 slovech, že dovede ošetřit poraněný prst, spáleninu, zná nebezpečí znečištěné rány a škrábnutí nehtem, zná 5 cviků skautských a jejich význam a že si spoří.

A nyní poslyšte zkoušky skauta (od 11—18 let):

Zkouška nováčkovská: znáti skautský zákon, význam hesla, značky a pozdravy. Znáti znak, vlajku a hymny republiky a hymnu skautskou, umět 6 určitých uzlů a dovésti používat skautské hole.

Zkouška druhotřídní: Zná organisaci a dovede říci, proč je skautem. Základní znalosti první pomoci. Znalost značek specielní mapy a hlavních pomůcek orientačních. Vyznati se v jízdním řádu a správně vypravit poštovní zásilku. Vyslati a přijmouti zprávu značkami Morseovými. Sledovati správně stopu. Provésti zpaměti denní skautská cvičení. Dovést postaviti jednoduchý stan, rozdělat polní oheň a připravit na něm oběd, nabrousit nůž, spravit punčochu, přišít knoflík a záplatu, znáti zvířata a rostliny v okolí svého bydliště a ukládat si úspory v peněžním ústavě.

Skaut prvotřídní zná: Dějiny své vlasti a vývoj skautingu v cizině i u nás. Skautský zákon a jeho výklad, základy tělovědy a zdravovědy. Správně čte specielní mapu a nakreslí plánek určitého místa. Zná hlavní souhvězdí, rostliny a živočichy, zhruba geologické poměry v domácí krajině. Zná stavbu složitých stanů a kamen, uvaří pro družinu oběd. Zhotoví výrobek z oboru prací řemeslných. Umí plovat, vykoná samostatně pěšky nebo ve člunu cestu přes 20 km, přenocuje a napíše o ní zprávu.

Kromě toho máme mnoho zkoušek odborných, jako: První pomoc, drvoštěp, plavec, ošetřovatel, hasič, hvězdář, knihař, košíkář, krejčí, kuchař, lodník, stopař, táborník, všeumělec. Kdo chce získat odznak např. všeumělce, musí umět: natřít dveře nebo vanu, bíliti strop, opravit plynové vedení, ucpaný vodovod, šňůry od spouštěcích záclon, panty oken a dveří, věšet obrazy, drobné opravy na nábytku, úhledně zabalit a svázat balík, zasadit sklo do oken, spravit rákosovou židli apod.

Zákon skautů je souhrn vlastností dokonalého gentlemana: Skaut je pravdomluvný, je věrný a oddaný, je prospěšný a pomáhá jiným, je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta, je zdvořilý, je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských, je poslušný rodičů, představených a vůdců, je veselé mysli, je spořivý, je čistý v smýšlení, slovech i skutcích.

A slib skautů? Nejvznešenější cíl, jaký možno mládeži a budoucím občanům dáti. Vždyť skaut slavnostně slibuje: Slibuji na svou čest, jak nejlépe dovedu:

1. milovati vlast svou, republiku Československou a sloužiti jí věrně v každé době;
2. plniti povinnosti vlastní a zachovávati zákony skautské;
3. duší a tělem býti hotov pomáhati bližním.

Nuže, bratři a sestry, to je skauting a cítíte nyní, jakého zločinu dopouštějí se na mládeži ti, kdož hledí zatáhnouti skauting na pole politické, kdož ho organisují při některé politické straně, kdož nesvědomitým velikášstvím hnáti a cílem ryze osobním, mají dosti odvahy, aby všechnu tu dnešní špínu, rozháranost a nenávist našeho politického života zanášeli i mezi ty malé a dospívající hochy?

A jak ubohé bývají výmluvy na tuto oprávněnou výtku!

Dostalo se mi nedávno od jednoho předního činovníka (jednalo se tehdy o skauting jedné ze socialistických stran) na takovouto výtku klassické odpovědi: „To nemá s politikou co dělat, „skaut — socialista“ znamená, že ten hoch je svým světovým názorem socialista.“

Prosím — věří někdo z vás, že 131etý hoch má už „světový názor“ a že ví, co je to socialismus?

Kdyby ještě ostatní strany, lidová, nár. dem. a agrární udělaly si „svůj“ skauting, bratři, chápete, kam by to až došlo? — Opakuji pevně — politický skauting je zločinem.

Zdržel jsem se u tohoto bodu, abych zdůraznil, že v názoru naprosté nepolitičnosti je Svaz skautů R. Č. S. se Sokolstvem za jedno. —

Ale ještě na jednu osvědčenou methodu skautskou, jíž cíle svého docházíme, nesmíme zapomenout — jsou to naše hry. — Vždyť ve formě her a závodů kromě nejlepšího osvěžení absolvujeme leckterý bod svého programu a specielně naše polní hry ve volné přírodě zvláště vhodně upravené jsou nedocenitelným prostředkem, jak setřásti s hocha plachost a poskytnouti mu příležitost k tomu, aby ukázal, jaké schopnosti v něm dřímají. Neboť tyto hry jsou takové, že skaut při nich musí často dokázat, jak je silný, čiperný, dobrý běhoun, jak se dovede plížit a zná přírodu, jak se umí ovládat a být na vše připraven.

A toho všeho byste, bratři, v tělocvičně nedocílili nikdy. A když tak přehlédnete těchto 5 bodů, jež jsem jako nejmarkantnější vybral, přiznáte, že výchova dorostu sokolského proti skautskému je ještě příliš jednostranná a všední. Potřebuje skautingu jako žíznivý vody. Že se tak děje teprve dnes, nenese vinu skauting a jeho představitelé. Je ovšem pochopitelné, že ze začátku, když br. Svojsík začal propagovati tento nový směr výchovy u nás, Sokolstvo, majíc svoji starou tradici, bránilo se, neboť se trochu bálo tohoto „cizího vlivu“ jakým skauting do jisté míry jest. — Ale již tehdá někteří přední pracovníci sokolští viděli dobře, a třeba že ještě nyní nemohou se někteří jednotlivci v předsednictvu Č. O. S. zhostit jisté ztrnulosti a řekl bych také trochu neupřímnosti, je jisto, že Sokolstvo konečně poznalo, jak mnoho drahého času již ušlo a že nutno výchovu dorostu postavit na nové, skautingem rozšířené základy.

A proto rozhodla se již Č. O. S., že skauting zavede a dala zakladateli čs. skautingu a nynějšímu náčelníkovi Svazu, br. A. B. Svojsíkovi a místonáčelníku br. Janu Novákovi k disposici rubriku ve „Cvičiteli“, kdež jsou uveřejňovány praktické pokyny k provádění sokolského skautingu a kromě toho oba jmenovaní napsali pro sokolský skauting krásnou, pečlivě připravenou a skvěle vypravenou knihu „Základové skautingu“, jejíž první díl, tělovýchovný, již vyšel nákladem Č. O. S.

A ku konci ještě několik vět ku zavedení skautingu v jednotě jičínské. Byl jsem požádán, abych se ujal vedení kursu vůdcovského. Myslím, že bychom nejlepšího výsledku docílili, kdyby účastníků bylo jen málo, nejvýš 8—9, a kdyby se přihlásili jen ti, kdož mají nejen potřebné vlastnosti, ale i lásku k věci a především — kdož mají mládež raději, než sebe. Vůdce skautů pozná netušené radosti ve svém oddíle — ale lehká funkce to není. Nebylo by též správno myslit, že kdo je dobrým cvičitelem, funkcionářem, učitelem apod., že by již byl též dobrým vůdcem skautů — a dokonce by jím nebyl přes noc. Celkem nutno říci, že kromě kvalit povahových a vlastností osobních musí dobrý skautský vůdce znát trochu ode všeho, a hlavně musí dobře znát a milovat přírodu: ukažte chlapcům zvěř, ptáky, rostliny, stopy, hvězdy, zahrajte s nimi plíženou, strhněte je proslovem u táborového ohně v klíně temného lesa a jsou vaši, věří vám — nyní přišel váš čas.

Kde jinde v jednotách chcete začít se skautingem (čím dříve, tím lépe, a teď je doba nejvhodnější), radil bych přizpůsobit vhodně místním poměrům (neslevovat však z programu!) a pomalu — jeden oddíl na zkoušku stačí úplně, a až se vůdce trochu prokouše a starší hoši se zapracují na pomocníky-rádce, pak založte druhý, třetí.

V roce 1914 jsem napsal: Až půjde Sokol se Skautem ruku v ruce, dostane naše mládež nové náboženství. Dnes s radostí tuto součinnost pozdravuji a věřím, že vybudujeme jedinou, celonárodní instituci mravně a tělovýchovnou — a této práci srdečné: Zdar!

S. Řehák, místonáčelník Svazu Skautů R. Č. S.